Close

22.1.2016

Řecké zážitky

Michal Halačka | Cestování | Řecké zážitky | Blog

Díky žonglování jsem se nejdříve v květnu a pak začátkem června dostal na několik dní do Řecka. I za relativně krátkou dobu jsem prošel situacemi, na které budu do konce života vzpomínat. Životní příběhy, lidská ochota, ale i vtipné momenty. Chci se o některé z nich s vámi podělit. 

Když jsem přiletěl do Thessaloniki (Soluň) poprvé nečekal jsem, že dobrodružství začne od prvních chvil co vystoupím z letadla.

Michal Halačka | Cestování | Řecké zážitky | Blog

Michal Halačka | Cestování | Řecké zážitky | Blog

Nasedni do autobusu 78 říkali. Vystup na zastávce Kamara říkali.

Tak kde se sakra stala chyba! Říkal jsem si, když mě po hodinu a půl trvající vyhlídkové trase řidič autobusu číslo 78 oznámil. “Jste na konečné, vystupovat”. Do hostelu jsem se tak místo v 19:00 dostal odhadem ve 22:45. Tam jsem si poprvé uvědomil, že je to fakt velké město.

Ubytování na hostelu má hlavní výhodu v tom, že poznáváte velké množství nových lidí, kteří neustále rotují. Vzhledem k tomu, jaká jsem huba nevymáchaná jsem se s mnoha z nich seznámil.

Poznal jsem tam například amika, se kterým jsem strávil fajn chvíle při objevování Řecka. Neskutečně jsem se opil s člověkem, díky kterému dneska existuje fenomén selfie. (na obrázku)

Michal Halačka | Cestování | Řecké zážitky | Blog

Michal Halačka | Cestování | Řecké zážitky | Blog

Vlevo je selfie díky které si Berka zvali po celém světě jako tu největší celebritu. Způsobil poprask o kterém ví celý svět. Když jsem se s ním fotil tak mi vytrhl telefon z ruky s tím, že “hey man! Selfie is my business” a vyfotil nás sám. Neskutečnej machr, který ovšem kvůli své popularitě odešel z Turecka, protože nemá rád to označení “celebrita” a doma mu nedali pokoj. Mimochodem. Fotka pořízena v české hospodě Gambrinus v centru Soluně. Od té doby si toho moc nepamatuji. Fakt díky! Jediné co mě utěšuje, že dopadl asi hůř jak já. České pivo je prostě dobré, ale zrádné.

Ale ten nejsilnější příběh, byl příběh o lidské síle. 

Potkal jsem na pokoji Syřana, který před pěti lety kvůli občanské válce opustil rodinu, přátele a snoubenku. Nemohl se už dívat na to, jak se lidé naprosto zbytečně vraždí. Utekl do Turecka, kde se ovšem ukázalo, že rivalita a nesnášenlivost mezi národy je fakt o život. Po několika útocích na jeho osobu se rozhodl utéct do Řecka. Vzhledem k tomu, že pas neměl, zvolil cestu po moři. Přidal se k malé skupině uprchlíků a v malé lodi se vrhli do vln.

Díky pobřeží je docela logické, že Řecko má právě s uprchlíky dost velký problém. Proto se ho snaží řešit a to, na můj vkus, dost striktně a hlavně nehumánně. Ihned jak se dostali do řeckých vod, dostali se pod palbu armády. Řecké armády.

Jejich loď potopili a dál mi to popisoval nějak takto… “když se loď potopila byli jsme v dost studené vodě. Všude kolem nás se střílelo. Viděl jsem, jak moji kamarádi umírají a ve mě se probudila obrovská touha žít.“ 

Od té doby se skrýval po hostelích a bál se, aby po něm někdo nechtěl pas. To už trvá skoro rok.

Když mi to dořekl nevěděl jsem, jak  reagovat. Byl jsem šokovaný, smutný, ale zároveň se ve mě míchalo i pár pocitů štěstí, protože je úžasné jakou v sobě umí lidé najít sílu. Mluvil tak vyrovnaně a klidně. Občas se dokonce usmíval. Smířil se s tím, co se mu stalo a chtěl to překonat, aby mohl opět vidět svojí rodinu. Denně si s nimi po skypu volal a bylo na něm vidět, jak moc mu chybí.

Původně jsem chtěl popsat celé řecko, ale když jsem začal psát tento příběh uvědomil jsem si, že si zaslouží svůj článek. Možná to zní jako úryvek z nějaké knihy, ale je to reálná zkušenost člověka, který byl donucen odejít ze své rodné země.

Jsem strašně rád, že jsem ho mohl poznat, protože jsem si zase o něco víc uvědomil jak je důležité žít naplno, protože nikdy nikdo nevíme, co se může posrat!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *